Těstoviny se tradičně pojí s italskou kuchyní, ale hodně se rozšířily i do dalších částí světa. Bez ohledu na to, jaký recept vaříte, vždy potřebujete mít těstoviny tak akorát. Aneb al dente. Taková těstovina krásně vypadá, má ideální vlastnosti z hlediska použití a nakonec i nejlépe „chutná“. Chuť není to správné slovo, ale jistě víte, co tím myslím. Jíst těstoviny al dente je potěšení.
Poznámka na okraj: tato „pravidla“ platí pro většinu těstovin a receptů.
Vybíráme kvalitní těstoviny, klasické pšeničné by vždy měly být z tvrdé pšenice. To zaručí, že budou mít optimální konzistenci, správně se uvaří a i z hlediska výživy jsou mnohem vhodnější. Jsou totiž vyrobené z původní pšenice, která neprošla tolika šlechtícími procesy a její lepek je „stravitelnější“.
Pro vaření těstovin se lépe hodí vyšší, ne moc široké hrnce.
Vodu na těstoviny osolíme. Toto můžeme provést od oka a později případně dosolit a nebo to zkusit podle obecných pravidel. Jedno z nich říká, že na 1 litr vody připadne 10 g soli a to poslouží k uvaření 100 g těstovin. Jiné počítá se 7 gramy. Častokrát se pro tento účel volí hrubá sůl. Dnes už to ale ztratilo na významu. Jemná sůl byla dříve drahá a do vody jí byla škoda. Někomu přijde hrubá sůl i praktičtější.
Těstoviny vkládáme do skutečně vařící vody a promícháme. Třeba u špaget by se nám lehce mohlo stát, že vytvoří jakési slepence.
V průběhu vaření můžeme znovu promíchat, pokud je třeba.
Doba vaření závisí na více faktorech, pro začátek se držíme údaje na obalu. Klíčem je těstovinu ochutnávat.
A teď to magické „al dente“… těstovina musí být měkká, ale stále pevná, nesmí připomínat kaši.
Jakmile jsou těstoviny uvařené, slijeme je a můžeme servírovat.
Pokud potřebujeme nechat těstoviny stát, prolijeme je ještě studenou vodou. Tím se zchladí a proces vaření se ukončí.
