Poslední dobou se i Česku občas objevuje horchata – tu na nějakém blogu, tu v časopise… A to je super. Ale. Docela často se zaměňují pojmy a tak se chudák horchata dostane někam úplně jinam. Takže… protože už na to narážím delší dobu, horchaty se ujmu i já. Co tedy horchata je a jaké jsou zásadní rozdíly mezi horchatou španělskou a tou latinskoamerickou?
Co je horchata
Horchata, čteno orčata a často psáno taky orxata (protože je to nápoj typický hlavně pro Valencii a Katalánsko) je většinou nemléčný nápoj připravovaný z různých surovin ve Španělsku a mnoha zemích Latinské Ameriky. Díky použitým surovinám taky bývá bezlepkový. Horchata je mnoha verzích prostě rostlinným mlékem s dlouhou tradicí :).
Slovo horchata za sebou často nese ještě informaci o tom, co je zač – třeba horchata de chufa (z čufy), horchata de arroz (z rýže), horchata de almendra (z mandlí),… Nicméně pokud se mluví o horchatě obecně, tak v Evropě se má za to, že je připravená z chufy, zatímco v Latinské Americe z rýže nebo jiných ingrediencí. Vlastně teoreticky pojem horchata může označovat jakékoliv rostlinné mléko.
Proč na historii horchaty záleží
Jak to tak bývá, i u původu horchaty je spousta nejasností, nicméně to vypadá, že… Úplně původně se horchata vyráběla na území Španělska z různých surovin, třeba z mandlí. Ale mandle byly drahé a tak se sáhlo po mnohem levnější surovině – chufě. Chufa se do Španělska dostala pravděpodobně s Araby z původního místa kultivace, což měla být oblast na pomezí Súdánu a Egypta. Protože byla chufa mnohem dostupnější, dostala se horchata konečně mezi lid.
S objevováním Ameriky se na druhou stranu oceánu dostal zvyk vyrábět horchatu, tedy rostlinné mléko. A v Americe – tedy té latinské – si začali připravovat horchatu po svém z toho, co měli po ruce.
Horchata se v každém regionu vyvinula dle toho, jaké ingredience byly pro její výrobu dostupné a levné.
Hodně mylných informací nejen o horchatě vzniká proto, že řada autorů čerpá informace pro svoje texty z amerických zdrojů. Jenže v Americe mají mnohem blíž k Americe latinské, ne ke Španělsku – zase z historických důvodů. Do Spojených států přinesli horchatu nebo třeba tortillu Mexičani a další latinskoamerické národy, ne Španělé. U tortilly je to vidět ještě daleko víc, protože španělská tortilla je vlastně bramborová omeleta, zatímco americká tortilla je placka z mouky. (víc zrovna o tortille španělské a latinskoamerické jsem psala tady)
Horchata de chufa
V dnešní době se ve Španělsku připravuje především horchata z chufy. Typická je pro valencijský region, protože tam se i surovina pěstuje. Chufa je taková malá hlízka, která se uskladňuje sušená. Poté se zase máčí, mele a tak se z ní získává rostlinné mléko. Chufě se jinak taky říká zemní mandle, tygří ořechy nebo česky čufa.
Horchata se typicky docela dost sladí (což je paradoxní, protože sama o sobě už nasládlá je) a dále se ochucuje skořicí, případně i citronovou kůrou. Podává se tradičně chlazená, připravuje se z ní tříšť a další dezerty.
Existují bary podávající především horchatu, takovému baru se říká horchatería nebo orxatería (čteme orčateria).
A taky se prodává už hotová v lahvích – a najdeme je v každém supermarketu. Kvalita se ovšem liší, je dobré si malinko připlatit a rozhodně číst etikety (bohužel, za poslední léta i tady došlo k „vývoji“).
Horchata de arroz
Rýžová horchata – horchata de arroz nebo někdy taky agua de arroz (rýžová voda) nebo agua de horchata – je typická pro Latinskou Ameriku, kde je v mnoha oblastech rýže základní surovinou v kuchyni.
Připravuje se z předmáčené, často i zahřívané rýže, ochucuje se skořicí a dalšími ingrediencemi a docela běžně se do ní přidává kondenzované nebo sušené mléko. (Takže pozor, pokud nemůžete laktozu, o to spíš vás zajímá rozdíl mezi horchatami).
Další druhy horchaty
V Latinské Americe se asi nejčastěji setkáme s horchatou z rýže. Ale v různých končinách narazíme i na jiné druhy horchaty, dle regionálních tradic a dostupnosti surovin. Může to být horchata ze sezamu, semínek cukrových melounů, ovsa… Někde dokonce horchatu připravují jen z bylin – jedna z typických ekvádorských horchat je sytě růžová a obsahuje nějakých 22 bylin.
Nakonec, je vidět, že horchata vlastně představuje něco, co všichni už velmi dobře známe, a má spoustu podob. Ta původní španělská je ale pořád jenom jedna – ta z chufy. A bez experimentů :). Španělé si velmi potrpí na svoje tradiční chutě a horchata se bar od baru liší především množstvím cukru a případně lehce tóny skořice, citronu, případně dalších ochucujících surovin. V některých barech mají svoje horchatové speciality, to ano, ale mají je řádně pojmenované a podávají je s tradicí už spoustu let. Horchatu nám tak můžou naservírovat třeba s čokoládovou zmrzlinou nebo citronovou tříští.
Že jste dostali na horchatu chuť? Můžete si ji připravit i vy doma. Recept je jednoduchý a chufu koupíte bez problému i v ČR. (jen pozor, taky se prodávají tygří ořechy jako návnada pro ryby – tak ty nebrat :))