Ze začátku bylo vaření knedlíků trošku boj. Občas popraskaly, občas se z nich odmočilo na můj vkus příliš hmoty a krájení taky nebylo největší zábava. Pak jsem ale objevila vaření knedlíků v páře. Je to ten nejjednodušší a nejjistější způsob, jak knedlíky uvařit. Je to skutečně paráda!
Zatím vařím jen knedlíky houskové a houskové bez housky, taky plněné knedlíky většinou z kynutého těsta. Tento postup by měl být ale stejně aplikovatelný i na všechny možné další druhy.
Vaření knedlíků v páře je ohromně jednoduché a trvá v podstatě asi stejně dlouho jako vaření klasické (vždy to beru odhadem). Další velkou výhodou je, že se o hrnec nemusíme vůbec starat, nemusíme nic hlídat. Ani s časem není třeba být tak přesný, protože se nám nic nerozváří. Knedlíky jsou na povrchu téměř suché a mají mnohem menší sklony k praskání. U plněných zase oceníme, že i když z nich něco vyteče, nic se neděje.
Jak tedy knedlíky v páře vařit?
Knedlík jako takový připravíme úplně stejně. Dále potřebujeme hrnec a něco dovnitř, na čem budou knedlíky stát. Nejpraktičtější jsou různé vložky do hrnců pro vaření v páře a nebo klasický pařáček. Dokud jsem nic z toho neměla, měla jsem svůj vlastní vynález – na dno hrnce jsem dala porcelánový kalíšek, na něj talíř a někdy jsem postavila stejným způsobem ještě jedno patro. Bylo to šíleně nepraktické, talíř měl tendence se překlápět a jednou mi prasknul. Takže určitě je lepší dát pár korun do něčeho, co nám to usnadní.
Jediná další věc, na kterou se vyplatí myslet, je možné přilepení knedlíku. Pravděpodobnost přilepení závisí na druhu těsta a povrchu toho, na čem knedlík vaříme (a možná i na štěstí). Stačí kousek pečícího papíru a nebo povrch posprejovat/potřít olejem. Speciálně si dáváme pozor na dírkované povrchy. Těsto se může do dírek vecpat a z některých tipů dírek jde pak špatně vyndávat. Takže u takových povrchů se vyplatí určitě použít pečící papír nebo něco obdobného.
Do hrnce natočím tak dva centimetry vody a dám vařit. Jakmile se začne uvolňovat pára, vložím velmi opatrně pařáček nebo vložku s knedlíky. U kynutých a speciálně u těch plněných je třeba dbát na rozestupy mezi nimi. Přiklopím pokličkou a nechám vařit. V tuhle chvíli stáhnu sporák tak na poloviční výkon. A už jen čekám.
Po uvaření (můžeme testovat párátkovou metodou) kynutého těsta udělám pár vpichů třeba vidličkou a můžu krájet. Většinou nepotřebuju ani nit, klidně to zvládnu nožem. Pokud bychom přeci jen zjistili, že třeba knedlík není dovařený, jednoduše ho vrátíme na chvíli zpátky.
A pokud jste na knedlíček dostali chuť…
Pokud jste náhodou dostali chuť si knedlík uvařit, můžete zkusit houskový nekynutý nebo rovnou houskový kynutý. Skvělé jsou i plněné knedlíky ve slané verzi. Pokud máte rádi sladké, tak se přímo nabízejí třeba ovocné knedlíky z kynutého těsta.