Galicijská kuchyně je plná dobrých jídel, a často i velmi jednoduchých na přípravu. Mezi ně bych zařadila i chobotnici po galicijsku alias španělsky pulpo a la gallega alias galicijsky polbo á feira. Je to jeden z nejjednodušších způsobů, jak připravit a servírovat chobotnici.
Tradičně se samozřejmě používá čerstvá chobotnice, která se doma očistí a uvaří. Můžeme ji ale v obchodech najít už připravenou, dokonce i uvařenou. A to jak chlazenou tak zmrazenou. Pokud se jedná o kvalitní produkt, tak po něm určitě můžeme sáhnout, ušetří nám spoustu práce a nebudeme muset řešit tolik otázku množství. Někdy jsou totiž k dostání jen větší chobotnice a u nich je potřeba rozhodnout, co uděláme se zbylou surovinou (i když, pořádný „nášup“ právě tohoto jídla je příjemným zážitkem :)).
Jedním z typických způsobů servírování tohoto jídla je s bramborami – přesněji řečeno se nakrájené vařené brambory vyskládají na talíř, na nich se vytvoří vrstva z pokrájené chobotnice a celé se to zasype mletou uzenou paprikou, solí a zakape olivovým olejem.
Abych nezapomněla, pulpo a la gallega se také servíruje jako tapa. Typicky se k tomu využívá tradiční dřevěný talíř. Vlastně se docela podobá dalšímu galicijskému jídlu – lacónu a la gallega (recept tady)
Pár poznámek k chobotnici…
Nejjednodušší je koupit vařenou nakrájenou chobotnici, kterou pouze rozmrazíme a pak dostatečně prohřejeme na pánvi.
Pokud si koupíte celou neočistěnou chobotnici, tak v podstatě potřebujete řešit dvě věci.
Za prvé, chobotnici je třeba očistit. To znamená dobře omýt pod tekoucí vodou. Pokud je příliš velká, můžeme ji rozdělit na části. Důležité je omýt z ní veškeré nečistoty a z přísavek z chapadel odstranit pevné částečky. Pokud nemá vyčištěnou hlavu, tak ji obrátíme a důkladně odstraníme veškerý obsah. Čistit chobotnici není nic složitého, prostě odstraníme všechny vnitřnosti (z hlavy), nečistoty a dobře opláchneme.
Za druhé, chobotnice je známá tím, že se musí umět uvařit. V opačném případě zůstává tuhá, což značně kazí požitek z ní. Existují různé triky, jak na ni. Těch triků je spousta a některé počítají třeba s mlácením o skálu (ano, skutečně). Prvním z těch nejběžnějších je zmrazení (pokud už kupujete mraženou, máte tento krok za sebou). Běžně se dává den předem do mrazáku (na pouze ten jeden den). Poté se rozmrazí. A pak následuje krok, který bychom česky řekli zhruba takto: „vyděsíme, vyšokujeme chobotnici“ (španělsky asustar al pulpo). To znamená, že dáme vařit vodu (bez soli) a do vroucí vody ho třikrát za sebou ponoříme (držíme ho za hlavu). Na počtvrté ho už ve vodě necháme a vaříme zhruba 30 minut (ca. 1,5kilový kousek).
Nicméně mně se nejvíce osvědčilo vařit ji v papiňáku. Není třeba mrazit ani nic podobného, očistěnou chobotnici dáme s trošičkou vody do papiňáku. Hrnec natlakujeme a vaříme. Často se udává že na zhruba 1,5 kg váhy stačí 10 minut. Já raději vařím 30 minut, protože si můžu být jistá, že bude skutečně měkká.
- 1 kg chobotnice (podle stavu se bude lišit naše konečná čistá váha)
- 600 g brambory
- uzená paprika, tedy pimentón – sladká, pálivá nebo obě
- dobrý olivový olej
- sůl, ideálně hrubší
- *
- množství je přibližné, někdo dává méně bramboru, jiný víc
- Uvaříme chobotnici (viz postupy výše).
- Uvaříme brambory.
- Chobotnici necháme okapat a nastříháme/nakrájíme ji na asi centimetrové plátky.
- Brambory nakrájíme na kousky a poskládáme na talíř.
- Na brambory navrstvíme kousky chobotnice, zaprášíme (nebo více posypeme) paprikou, osolíme a zakapeme olivovým olejem.
- Někdo vaří chobotnici společně s bobkovým listem a celou cibulí.
- To „vyděšení chobotnice“ se prý také dělá proto, aby se z ní při vaření neuvolňovala kůže.
- Uvařená chobotnice se často nechává tak 20-30 minut odpočinout.
- Brambory se někdy vaří ve vodě, která zbyla po chobotnici. Dostanou tak narůžovělou barvu a částečně i chuť chobotnice.
